Malta 2011

video zdroj: youtube

Etymologie

Původ slova „Malta“ je nejistý. Nejčastěji je zmiňován řecký původ názvu, konkrétně ze slova μέλι („meli“, v překladu „med“). Řekové ostrov nazývali Μελίτη („Melite“, v překladu „med“ nebo „sladký jako med“), pravděpodobně kvůli jedinečnému Maltskému medu - žije zde totiž endemický druh včely. Že by se mohlo jednat o řecký vliv doplňuje i fakt, že Řecko mělo na ostrov vliv už od roku 700 př. Kr. a že v letech 395 až 870 Maltě vládla Byzantská říše.
Další možný etymologický původ je fénický. Fénické jméno pro Maltu (Maleth) v překladu znamená přístav, což je možné interpretovat jako odkaz na množství zálivů a zátok, které se na ostrově nacházejí.

Geografie

Maltské souostroví leží ve strategické poloze ve Středozemním moři 95 km jižně od Sicílie a 290 km východně od Tuniska. Malta je rozlohou nejmenší stát Evropské unie. Skládá se z následujících obydlených ostrovů:

    Malta, 246 km²
    Gozo (Ghawdex), 67 km² (kolem 30 000 obyvatel)
    Comino (Kemmuna), 3 km² (obydlen především během turistické sezóny)

K Maltě náleží i tři neobydlené ostrůvky Cominotto, Filfla Island a St. Paul's Island. Ostrovy jsou reliktem dřívějšího suchozemského spojení mezi Afrikou a Evropou, které bylo před asi 11 000 lety přerušeno vzestupem mořské hladiny.
Převážná většina pobřeží všech ostrovů je skalnatá. Povrch se skládá z různých druhů propustného vápence, který se extenzivně používá jako stavební materiál. Nejvyšším bodem je Ta' Dmejrek (253 m). Geograficky i geologicky náleží Malta k Evropě.
Malta má silně omezené zásoby sladké vody - podle údajů OSN je na vodu nejchudší zemí na světě. Zásobování obyvatelstva vodou je uskutečňováno dnes celkem čtyřmi stanicemi na úpravu mořské vody, parky a zemědělství užívají dešťovou vodu a částečně vodu ze studní; ještě v osmdesátých letech byla velká část spotřeby vody kryta jejím dovozem z Itálie.
Klimatické prostředí je typické pro tuto oblast Středozemního moře: mírné, vlhké zimní období a horké léto s prakticky žádnými vodními srážkami.

Politika a politické zřízení Malty

 Bývalá britská kolonie Malta získala nezávislost 21. září 1964 a 13. prosince 1974 se prohlásila nezávislou republikou, zůstala však i nadále členem Britského společenství národů (Commonwealth of Nations). Od 1. května 2004 je Malta členem Evropské unie.
Malta je parlamentní republikou. V čele státu stojí nominálně prezident republiky, volený parlamentem; prezident jmenuje předsedu vlády a podílí se na složení vlády. V minulosti se však ukázalo, že vůdce jedné z obou hlavních stran, který se zpravidla stává i předsedou vlády, určuje, kdo bude zvolen prezidentem, a tudíž zajišťuje i své jmenování předsedou vlády. Prezidentem republiky je od 4. dubna 2009 George Abela, předsedou vlády pak od 11. března 2013 Joseph Muscat. Volby do jednokomorového parlamentu (Kamra tar-Rapprezentanti) se podle ústavy konají nejméně každých pět let.
Od roku 1993 se Malta administrativně dělí do 68 takzvaných lokálních výborů (local council), které jsou voleny jednou za tři roky.
Již před získáním nezávislosti byla maltská politika dominována dvěma politickými stranami: socialistickou a neutralisticky zaměřenou Labour Party (Partit Laburista, MPL jako zkratka pro Maltese Labour Party) a konzervativní Nationalist Party (Partit Nazzjonalista, odtud zkratka PN). Ostatní strany nemají větší politický význam. Třetí nejsilnější stranou je Demokratická alternativa (Alternattiva Demokratika, AD), obdoba evropských „Zelených“.
Všechny parlamentní volby mají na Maltě tradičně velice těsné výsledky a obě hlavní strany se u vlády pravidelně střídají. Volby do parlamentu ze dne 9. března 2013 přinesly toto rozdělení hlasů:

    Labouristická strana – 39 křesel (54,83 %)
    Národní strana – 30 křesel (43,34 %)

S politickými stranami se v minulosti střídalo i zaměření maltské zahraniční politiky. Zatímco se konzervativní PN orientovala jednoznačně na Západ, tedy na Evropskou unii, udržovala Labour Party tradičně dobré styky nejen se Sovětským svazem, ostatními zeměmi RVHP a Čínou, ale i se svými arabskými sousedy, mimo jiné s Libyí, a zasazovala se za neutralitu Malty a proti členství v Evropské unii. Od roku 1987 je Malta podle své ústavy neutrální.

Hospodářství

Hospodářství Malty je ovlivněno skutečností, že souostroví nemá žádné přírodní zdroje, mimo to pak v důsledku mizivé vegetace trpí i nedostatkem spodní vody (lesní porost byl vymýcen již za dob Féničanů).
Zemědělství, především rostlinná výroba, se soustřeďuje hlavně na poněkud zelenější ostrov Gozo, přesto se musí zelenina dovážet, hlavně v letní suché sezóně. Tradiční rybolov se provádí stále ještě zastaralým způsobem hlavně jako pobřežní lov; roli zde hraje i skutečnost, že vody v okolí Malty jsou již delší dobu vyloveny. Nejen část rybího masa, ale i mnoho ostatních masných výrobků se proto dováží.
Průmyslová výroba, která vyrábí z velké části i pro vývoz, se soustřeďuje především na strojírenské výrobky, elektroniku, stavbu a opravu lodí, textil; jistých úspěchů bylo v devadesátých letech dosaženo i v oblasti zásobování vodou a elektrickým proudem.
V oblasti služeb stojí na prvním místě turistický ruch. V současné době navštěvuje Maltu přes milion turistů ročně – tedy daleko více, než činí vlastní obyvatelstvo; turistika se na HDP podílí zhruba 35 procenty.
V zahraničním obchodu připadá 60 až 70 procent vývozu a dovozu na Německo, Francii, Itálii, USA a Velkou Británii. V dovozu činí značnou položku potraviny a fosilní zdroje na výrobu elektřiny.

Dějiny

Malta se může chlubit dějinami v trvání téměř 7200 let. Po stále ještě záhadné periodě megalitických chrámů se na ostrově vystřídali v 13. století př. n. l. Féničané, pak Kartágo, Řím, Byzanc, Arabové, Normani, vládci Aragonie a Kastilie. V roce 1530 Maltu získal křesťanský vojenský (Maltézský) řád Johanitů, kteří měli původně chránit Evropu před vpádem Osmanů.
V roce 1798 ji obsadil Napoleon, ale již o dva roky později padla do područí Britů, kteří ji postupně industrializovali a nechali jí určitou samostatnost. Později, v 1. světové válce, se pro ně Malta stala neocenitelnou základnou ve Středozemním moři.
I v průběhu II. světové války byla Malta důležitým bodem, jelikož ležela na strategickém místě, které umožňovalo britskému letectvu napadat zásobovací konvoje Afrikakorpsu. Německo-italské letectvo se snažilo Maltu jako leteckou základnu zničit během soustředěných náletů, které poškodily velkou část budov na ostrově. Tato událost vešla do historie jako bitva o Maltu.
V roce 1964 byla pak vyhlášená její nezávislost a o deset let později se stala republikou.
Historické památky

Malta je velice bohatá na historické památky. Tři z nich se nacházejí na listině Kulturního dědictví organizace UNESCO: hlavní město Valletta jako celek, megalitické chrámy na Maltě a Gozu, a takzvané Hypogeum Ħal Saflieni. Další historické památky pocházejí z doby arabského obsazení ostrova, hlavně však z doby vlády Johanitů a Karla Velikého. Zde je možno jmenovat celé město Mdinu (hradby postavili již Arabové), dále nesčíslné stavby a pevnůstky ve Vallettě, hlavní město Goza Victorii, mnoho paláců a strážních věží, roztroušených po celém souostroví.

Obyvatelstvo

 Většina obyvatel Malty žije na hlavním ostrově Malta, zde převážně v městských aglomeracích. Vzhledem k malé rozloze činí hustota zalidnění téměř 1249 obyvatel na km² (největší v Evropě a třetí největší na světě). Přes 90 procent obyvatel žije v městech. Přibližně 3 procenta obyvatel jsou cizinci, především Britové. Téměř stejný počet obyvatel žije nastálo v zahraničí (v Kanadě, Austrálii a také USA). Na rozdíl od hlavního ostrova má Gozo více zeleně a spíše zemědělský ráz s příslušnou strukturou obyvatelstva, zároveň i menší hustotu obyvatel. Comino je obydleno jen v turistické sezóně (hosté jednoho hotelu, jinak mimo sezónu zde žijí plus mínus čtyř obyvatelé).

    průměrný věk obyvatelstva: celkový 38 let, muži 36,6 a ženy 39,5 roků
    přirozený růst obyvatelstva: 1,2 procent
    porodnost: 10,09 na 1000 obyvatel
    úmrtnost: 7,91 na 1000 obyvatel
    dětská úmrtnost: 5,69 na 1000 živě narozených
    průměrný věk dožití: 76,39 let u mužů, 80,43 let u žen

Etnický původ

O původním obyvatelstvu z megalitické doby existují jen domněnky. Osídlení dnešním obyvatelstvem začíná kolem roku 2000 př. n. l., poté, co byla Malta zhruba 500 let neobydlena. Podle jedné stále neověřené teorie byla Malta osídlena ze Sicílie, přičemž v průběhu dalšího vývoje došlo částečně ke smíšení obyvatelstva s jinými národy.

Maltská řeč

Úřední řečí na Maltě je maltština (Malti), převážná většina obyvatel však hovoří i anglicky, mimo to částečně italsky. Angličtina je přitom druhou úřední řečí. Maltština je semitskou řečí, která se vyvinula z arabštiny. V průběhu vývoje však byla silně ovlivněna také románskými jazyky (hlavně italštinou) a angličtinou. Maltština je jedinou semitskou řečí, která používá latinskou abecedu, obohacenou o několik vlastních písmen. I název Malta se vyvinul z původně fénických a později arabských jmen, která se pro ostrov používala: Malet, Melita, Maltacheum a další, což znamenalo pravděpodobně bezpečný přístav.
Víra
Přibližně 98 procent obyvatelstva je římskokatolické víry. Na Maltě existuje 364 kostelů, vzhledem k počtu obyvatel má Malta víc kněží, mnichů a jeptišek než jakýkoliv jiný stát na světě. Katolicismus je zakotven v ústavě a hraje v životě i politice Malty značnou úlohu.

Města

Z ptačí perspektivy se zdá, že celý severovýchod hlavního ostrova Malty pozůstává z jednoho jediného velkého města. Tento dojem klame, především v důsledku velmi rychlé výstavby za posledních přibližně třicet let. Hranice jednotlivých měst této aglomerace jsou rozeznatelné pouze z místních popisných tabulek. K největším a nejznámějším městům patří:
Valletta (často nesprávně nazývané: La Valletta), hlavní město; pozůstává především z historické pevnosti
Sliema, obchodní a nákupní středisko Malty,
Birkirkara, největší město (2002: 22.334 obyvatel)
Mdina, bývalé hlavní město s historickým centrem, dnes také zvané „tiché město“ (je přístupné jen pro pěší), s živým předměstím Rabat
Victoria (dříve také a dnes částečně: Rabat), hlavní město ostrova Gozo
takzvaná „Tři města“ (The Three Cities), jak se nazývají města Vittoriosa(také: Birgu), Senglea a Cospicua, ležící oproti Vallettě na východní straně zálivu Grand Harbour
Marsaxlokk, malebný rybářský přístav, známý i velkým počtem tradičních člunů luzzu
Malta a Evropská unie
Cesta Malty do Evropské unie byla dlouhá. Důvodem je, že zastánci a protivníci členství v Evropské unii se kryjí s voliči obou hlavních politických stran. Každá změna vlády na Maltě tedy s sebou přinesla i zvrat v politice vůči Evropské unii a vstupu do ní. Maltská konzervativní PN byla zásadně pro, Labour Party (a některé odbory) zase zásadně proti členství v Evropské unii. První žádost o členství podala Malta již roku 1990. Po vítězství Labour Party ve volbách roku 1996 Malta žádost o členství stáhla. Po předčasných volbách roku 1998, kdy opět zvítězila PN, byla žádost obnovena. O vstupu Malty do Evropské unie bylo rozhodnuto na konferenci v Kodani 13. prosince 2002. V referendu o členství v Evropské unii 8. března 2003 se 53,65 % voličů vyslovilo pro členství. V rámci rozšíření Evropské unie o deset států se tak 1. května 2004 Malta stala členem Evropské unie a vystřídala Lucembursko na místě nejmenšího členského státu. Malta přijala 1. ledna 2008 místo původní měny maltské liry euro.

zdroj: http://cs.wikipedia.org